Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Těšínské borůvky

Hory jsou smířlivé. Pozorně naslouchají mým nářkům a konejšivě, jako moudrý stařec, kývají hlavou. Rozumějí mi. Horská půda ochotně vsakuje mé slzy a stromy přikrývají můj smutek. A opuštěnost se v tomto majestátním prostoru rozplývá jako ranní mlha.

Chodíval jsem tady před válkou často. Veškeré lesní plody byly alespoň slabou náplastí na tragický dopad hospodářské krize let třicátých. Pamatuji si dobře na tyto rodinné „sběry“. Probírala se politika. Tak, jak ji viděli prostí lidé. Stále častěji se mluvilo o Hitlerovi. O tom, kdo a jak zabrání dalšímu konfliktu. Kdo by byl ochoten si popálit prsty, kvůli malému národu. Nejčastěji se mluvilo o Polsku. I jejich hranice byly v ohrožení a měli jsme tedy společný zájem. Navíc, polovina naší vesnice byla veskrze polské národnosti. Žili jsme vedle sebe léta.

„Pomoc“ ze severu pak skutečně přišla. Polští vojáci přebrodili Olši a násilně obsadili Těšínsko.  Dvacet čtyři hodin měli obyvatelé české národnosti na to, aby nadobro opustili toto území. Vše proběhlo hladce a bez odporu. Beneš se v Praze usilovně zabýval Hitlerem a Těšínsko nechal být… A tak jsme se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli na území Polska.

Hory jsou chladivé. Nejsou studené, ale chladivé. Spolehlivě snižují horečku duše. Otupují bolest z nespravedlivého osudu.

Tenkrát jsem věděl, že borůvky sbírám už zřejmě naposled.  Válka začala. Z Polské okupace nezbylo nic. Stejně jako z Polska samotného. Opět zafungoval kouzelný proutek. Těšínsko bylo připojeno díky Mnichovské dohodě k Německu. Stali jsme se Němci. Museli jsme se stát Němci. Bylo nám to nařízeno.

Vraceli jsme se s plechovými baňkami plnými borůvek k nádraží. Ale už zdáli jsme slyšeli křik a dokonce i střelbu. Jakési děti nám utíkaly naproti a křičeli:

„Němci! Němci!“

„Upokojte se děti. Řekněte nám, co se tam děje?“

„Němečtí vojáci každému zabavují borůvky a střílejí do vzduchu!“

Vzal jsem baňky své ženy, rodičů a sestry a poslal je na nádraží na vlak. Hory jsem znal dobře a borůvky byly příliš vzácné na to, aby si na nich pochutnával Wermacht. K ránu jsem byl doma i s borůvkami. Těch třicet kilometrů mi za to stálo, ačkoli jsem věděl, že už brzo se Hitler nevědomky krutě pomstí za můj úhybný manévr s borůvkami.  

Hory jsou neúprosné. Neznají kompromis. Nelžou. Řeknou vám pravdu a nedbají na to, že se pod tíhou té pravdy zlomíte.

Povolávací rozkaz. Mnichovská potupná dohoda posílila armádu Wermachtu o vojáky, kteří by ve skutečnosti rádi bojovali proti ní. Neuposlechnutí povolávacího rozkazu se trestalo kulkou. A pro každého rodinného příslušníka měli taky jednu. Později jsem byl jeden z prvních vojáků, kteří vstoupili do Sovětského svazu. Jistěže v německé uniformě. O pár měsíců později jsem rovněž, jako jeden z prvních padnul do sovětského zajetí…

Hory jsou vstřícné. Neodmítají nikoho. Jsou očistné. Svou svěží a čistou vodou z nás smyjí všechnu hořkost, nesnesitelné utrpení i bolest z odmítnutí…

V roce 1963 jsem byl propuštěn z ruského zajetí. Tedy osmnáct let po skončení války. Mí rodiče už nežijí a moje žena se ke mně nepřiznává. Její současný muž mě vyhání z domu bičem. Jen moje sestra mi poskytuje malý útulek, ačkoli dává nepokrytě najevo, jak moc ji obtěžuje starat se o mrzáka. Sibiřská zima a mráz zkroutily mé tělo do ohavných tvarů a pohled na mě už nevyvolává ani lítost. Jen odpor. V této vesnici jsem už dávno úředně mrtev a mělo to tak zůstat. Odpusťte mi prosím, že jsem vám způsobil nepříjemnosti, tím, že dosud žiju.

  Hory jsou domovem nepřijatých. Ukládám zde své zohavené tělo a zlomenou duši. Vím, že budou přijaty. Jen ještě hrst borůvek nasbírám, neboť jen hory dokážou dát tak sladkou a osvěžující útěchu…

Autor: Aleš Pawlus | úterý 26.11.2013 12:17 | karma článku: 13,11 | přečteno: 330x
  • Další články autora

Aleš Pawlus

Můj rádoby kamarád kos

V naší zahrádkářské kolonii se jednu dobu zabydlela kočka. Patřila všem. Chodila od chatky k chatce a všude dostala výslužku. Nebyla to ovšem ledajaká kočka.

26.9.2020 v 1:01 | Karma: 17,16 | Přečteno: 348x | Diskuse| Hobby

Aleš Pawlus

Poutník, kterýž došel nejdál.

. „Takové sny, jako měl on, neodlétají na měsíc, ale zůstanou na zemi. A až přijde jejich čas, dozrají v činy.“ Johann Gottfried Herder

31.8.2020 v 19:55 | Karma: 13,86 | Přečteno: 309x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Wish you Were Here

Chápu , že je to ostuda neznat cizí jazyk.....a ještě navíc ta troufalost přetextovat tak slavnou píseň.....

20.5.2020 v 22:28 | Karma: 11,41 | Přečteno: 554x | Diskuse| Poezie a próza

Aleš Pawlus

Buď pozdravena, ctěná okázalosti

Nepodařilo se mi zjistit, od kdy se datuje tato hloupá a v podstatě směšná civilizační choroba. A protože ani já jsem neměl rád v dějepise přesná data a letopočty, raději napíšu, že tenhle mor se šíří lidstvem od nepaměti.

15.1.2020 v 22:29 | Karma: 17,91 | Přečteno: 492x | Diskuse| Společnost

Aleš Pawlus

Z Nového světa 2020

Čím jiným začít nový rok než panem Antonínem Dvořákem A jeho symfonií z Nového světa. Nechť je tento název příslibem v roce 2020.

1.1.2020 v 23:40 | Karma: 6,86 | Přečteno: 170x | Diskuse| Společnost

Aleš Pawlus

Trnitá cesta z Ostravy do Moskvy

Pan Jaromír Nohavica ziskal a osobně si přijel do Moskvy pro ocenění. To ocenění má název Puškinova cena. Proč ji dostal, za jaké zásluhy apod se můžeme dočíst v podstatě všude.

7.11.2018 v 21:45 | Karma: 40,42 | Přečteno: 1954x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

(Ne)rozdělená společnost

Taky jste si toho všimli? No, nejde si nevšimnout. Pustíte si rádio, televizi, brouzdáte internetem, všude to na vás skočí. Je to jako vetřelec. Dostalo to pracovní název Rozdělená společnost, Rozdělený národ, Rozdělený stát apod

29.1.2018 v 14:01 | Karma: 32,30 | Přečteno: 748x | Diskuse| Politika

Aleš Pawlus

Neboj.

Nemůžu nenapsat pár slov o tom, co se mi nedávno stalo. A stalo se mi to velmi fajn, neboli fajně..

22.6.2017 v 18:31 | Karma: 34,64 | Přečteno: 906x | Diskuse| Kultura

Aleš Pawlus

Naše volba

Když se pan Jurij Gagarin vrátil ze svého slavného výletu, konstatoval mimo jiné, že na své vesmírné toulce nepotkal a ani nikde neviděl žádnou bytost, která by alespoň vzdáleně připomínala Boha. Tehdejší politika Sovětského svazu na tomto, možná z legrace proneseném konstatování, založila svoji protináboženskou propagandu. Pamatuji si ještě ze základní školy, když nám učitelé rázně a pádně argumentovali, že prostě Bůh neexistuje. Gagarin tam byl a nikoho takového neviděl. Nu pod tíhou takového argumentu jistě i leckterý kněz spálil své kněžské šaty a zbořil kazatelnici. Domnívám se, že existenci Boha nelze nijak vědecky dokázat, třebaže leckterý vědec na základě důkladného bádání dokáže existenci Boha popřít. Můžeme se s tvrzením vědců ztotožnit a nechat to prostě plavat. Doporučuji. Existence Boha a víra v něj se prostě nedá pojmout rozumem.

31.3.2013 v 22:10 | Karma: 9,58 | Přečteno: 431x | Diskuse| Společnost

Aleš Pawlus

Osamělé nádraží

Prostá a bílá, s pavučinou v rozíchstudená ledárnaŽidle i stůl na nožkách kozíchnaše čekárna

27.3.2013 v 20:23 | Karma: 7,23 | Přečteno: 179x | Diskuse| Poezie a próza

Aleš Pawlus

Zvláštní objev detektiva

Poslední dobou mi můj přítel připadal příliš vážný, málomluvný a dokonce bych byl přísahal, že v jeho očích vidím smutek. Což o to. Můj přítel Sherlock Holmes býval takový velmi často. Jenže jeho tvář byla vážná vždy jen z důvodů chladné profesionality. Ovšem teď... Teď vidím na té tvrdé profesionální masce lidské znaky. A upřímně řečeno, tohle mě děsilo. Jako lékař bych z tohoto měl mít radost, ale jako společník geniálního detektiva jsem dobře věděl, že emoce, city, lítost a podobné lidské záležitosti jsou záhubou pro práci mého přítele. A tak jsem se osmělil, nalil do pohárku trochu brandy a přímo pana Holmese oslovil:

19.3.2013 v 16:26 | Karma: 7,46 | Přečteno: 297x | Diskuse| Poezie a próza

Aleš Pawlus

Déšť v kryté tribuně

ing. Otakar Čáp byl naším velmi oblíbeným šéfem. Tedy ne, že by byl přehnaně kamarádský, žoviální. Nic nám neodpustil, neváhal nás kdykoli seřvat a tvrdošíjně trval na svých požadavcích. Jeho oblíbenost vyvstala spíše pro jeho osobnost a ryzí charakter. Často k nám na provoz zavítal, dal řeč a každému po cigaretě. Ani dnes tomu nebylo jinak, třebaže jsme byli trochu roztěkaní a nesoustředění. Jednak se totiž blížil závěr směny a jednak jsme po jejím skončení měli jít na fotbal. Šéf vycítil, že dnes není příliš vítán a odebral se radši do své kanceláře.

15.3.2013 v 17:18 | Karma: 7,76 | Přečteno: 284x | Diskuse| Poezie a próza

Aleš Pawlus

Třináctý apoštol z Čech

Někdy mám pocit, že státní svátky mlčky pomíjíme. Jistě, vánoce, či velikonoce tam jsme doma. Tam to známe. Chystáme se na ně dlouho před nimi, víme oč běží, někteří ne moc zcela, ale většina ano. Ale ty "vložené" české svátky. Tam mnozí tápou. Známe možná název svátku a pak víme určitě, že nemusíme jít do školy, nebo do práce. Samotná idea, myšlenka, či historická souvislost se pak ale promění v hrách dopadající na hluchou a studenou stěnu.

14.3.2013 v 18:23 | Karma: 14,49 | Přečteno: 461x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Osamělé nádraží

Prostá a bílá, s pavučinou v rozíchstudená ledárnaŽidle i stůl na nožkách kozíchnaše čekárna

10.3.2013 v 15:26 | Karma: 6,55 | Přečteno: 266x | Diskuse| Poezie a próza

Aleš Pawlus

Snílci prchavých nápadů

Když se Jára Cimrman rozhodl, že pronikne ve světě i jako úspěšný podnikatel, pustil se do projektu vybudovat obří sodovkárnu. Místní úřady však pro jeho "geniální" nápad nenašly pochopení a Cimrmana označily jako "snílka prchavých nápadů". Někdy mám pocit, že i já jsem takovým snílkem. Sny, kteréž překračují hranici reality, rychle vyprchají. A před sny, jež reálné jsou, zase prchám já sám. Mám za to, že většina lidí celý život před něčím prchá. Před kamarádem, který se ocitnul v zoufalé finanční situaci, před blízkým, jehož navštívila nemoc, kterou nelze vyléčit. Prcháme před vším, co je nám nepříjemné, co ohrožuje naše pohodlí a pevně zavedený standard.

9.3.2013 v 21:04 | Karma: 7,73 | Přečteno: 280x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Cesta (vláčkem) do hlubin přítelovy trpělivosti

Můj kolega Fanys je prototyp neuvěřitelně líného člověka. Vystudoval ekonomickou fakultu a před jeho jménem, se vyskytuje titul ing. Díky svému vzdělání si dokáže velmi pečlivě promyslet a propočítat nezbytně nutné pohyby, počet nejnutnějších kroků, jakožto i jiných operací, kde je zapotřebí fyzická námaha. Jeho domácnost zdobí různé nejnovější vynálezy. Počínaje elektrickým kartáčkem na zuby a konče automatickým vysavačem, který se jako pejsek prochází po bytě a slyší na jméno Azor a jedno tlesknutí.

25.2.2013 v 13:49 | Karma: 12,30 | Přečteno: 512x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Měděný rytíř

V provizorní kavárně na pracovišti jsme se scházeli většinou až kolem půlnoci. Nejdřív bylo třeba ustát divoký začátek noční směny. Až poté, co opadly emoce a pracovní nasazení, byla ta pravá chvíle na půlnoční klábosení u kávy.

20.2.2013 v 12:26 | Karma: 9,60 | Přečteno: 300x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Pohled skrz

V pátek odpoledne bylo vždy příjemně. Se zvětralou desítkou v kelímku a štiplavou startkou v ústech, jsem pozoroval dění na nádraží a odhadoval jsem kdo, kam asi jede a proč. Byl jsem rovněž zvědav, kdo z kamarádů dnes dorazí. Většinou nás moc nejelo. Spousta kluků by ráda, ale náš věk ještě příliš neumožňoval zásadní a rázná rozhodnutí a chtě nechtě museli jsme tu a tam obětovat své touhy na oltář všemocných rodičů, kteří tam a tu měli prostě jiné plány.

19.2.2013 v 19:24 | Karma: 8,58 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Aleš Pawlus

Záři, ty bláznivý démante

Ty čtyři hodiny, kteréž jsem trávil ve vlaku, jenž se mnou uháněl ku Praze, příjemně ubíhaly. Vzpomínal jsem, jak to všechno začalo a vzniklo.

19.2.2013 v 7:48 | Karma: 11,45 | Přečteno: 388x | Diskuse| Kultura

Aleš Pawlus

Dobrý den

Atmosféra při pravidelném cestování, pravidelnou autobusovou linkou, bývá většinou nudná a stereotypní. Vídáte stále stejné tváře a znáte i jednotlivé šoféry, podle nichž víte, zda se máte během cesty více držet a obávat se o své zdraví, či zda můžete klidně spát, třebaže s vědomím, že přípoj zcela jistě nestihnete.

18.2.2013 v 20:59 | Karma: 12,21 | Přečteno: 314x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 568x
Jsem muž, který se snaží vidět očima, nikoli zaběhlou konvekční uniformou.

Seznam rubrik