Neboj.

Nemůžu nenapsat pár slov o tom, co se mi nedávno stalo. A stalo se mi to velmi fajn, neboli fajně.

Že David Stypka a Banjeez produkují a „ vyrábějí“ velmi zajímavou muziku, vím už víc než dva roky, co jsem náhodou šel okolo nich na jednom Ostravském festivalu. Ale čas plynul a mé nadšení postupně vyšumělo, neboť  jsem už neměl možnost a příležitost je slyšet. Později  jsem narazil na výborný klip -Vrány taky. A to už jsem chtě, nechtě musel zbystřit pozornost a zájem. Dopátral jsem se prvního alba- Čaruj. Říkal jsem si …hmm…tohle teda můžu. Vzápětí jsem se dopátral zvěsti, že David a Bandjeez natáčejí album….

A mám ho v ruce… Neboj…

Já se tedy trochu bál. Album bylo docela prezentováno v médiích. To je sice moc fajn, ale někdy se stane, že cesta přes média nebývá vždy v souladu s kvalitou a očekáváním fanoušků…. Jenže David Stypka  nazval své album NEBOJ! A ani přehrávač se ho nebál spolknout, takže už sviští…

David Stypka má velmi zvláštní hlas. Nebo spíš projev.  Dokáže se svým hlasem pracovat. Neodzpívá prostě píseň jen tak. Udržuje posluchače v napětí a jakoby jemně ho donutí vnímat texty. Zpívající vypravěč? Nevím… Každopádně je to velká a trochu vzácná devíza.

Další devízou a rozhodně ne menší  jsou texty.  Naše Česká pop scéna už léta žije a potápí se v textovém temnu. Posluchači, kteří touží po nějaké poetice, jsou už dávno vyhnáni na periferii malých scén a menšinových žánrů. Když se mě někdo občas zeptá, jakou hudbu poslouchám, odpovím, že takovou, co v rádiech bohužel nehrají.  A oni si teď klidně v rádiu pustí Davidovou skvělou skladbu Jericho! Tak asi tu svoji universální odpověď budu muset pozměnit. Texty Davida Stypky nejsou sbírkou milostných básní ani se nezaobírají nesmrtelností brouka. Jsou to příběhy. Když je posloucháte a vnímáte je, cítíte, že jsou to i vaše příběhy. Dotýkají se vás. Vůbec celé album je skvělé tím, že se vás dotýká. Uvnitř. Moje kamarádka lapidárně napsala, že jsou prostě cítit člověčinou. David umně a srozumitelně používá metafory, texty mají hlavu, patu a hlavně duši…

Nechci se tu zaobírat podrobně jednotlivými písněmi, jen se krátce zastavím u některých.

Jako když orel chytí do svých pařátů svou oběť a letí s ní neznámo kam, tak podobně na mě působí píseň-Kříž, jejíž emotivní závěrečný vokál nahání husí kůží a pod tu kůži vytetuje to, o čem David zpíval před tím.

Duet s Evou Farnou- Dobré ráno, milá, je velmi povedený.  Líbivá hudba , jejímž kontrastem  je poněkud mrazivý text. Duet je velmi vkusný, nepřeslazený a oba hlasy hezky zapadají a souzní.

Zastavím se ještě u písně - Lodivod… Strhující skladba. Téměř Erbenovský refrén: „Když mě nebudeš chtít vidět, utopím se v černé vodě, budu na dně roky stát….“

 A v závěru mocný i když krátký hudební dovětek, za který by se nestyděli  ani YES. Zastavuji se u této písně také proto, že jsou zde zřetelně cítit a slyšet Bandjeez. Tak jak je znám z živého vystoupení. Banjezz nejsou doprovodnou kapelou Davida Stypky, co se na podiu nudí a odehrají si své. Zřetelný je zvuk kláves  Pavla Sotoniaka, baskytary Maro Zemana a neposlední řadě skvělé bicí Matěje Drabiny.

Téměř celým albem nás provází violoncello Terezie Kovalové.  Tohle byl skvělý nápad a tah, neboť celkový dojem z alba jaksi komorně umocňuje a zároveň zjemňuje. Rovněž neřvoucí, naopak citlivě dotvářející jsou vokály hostů i členů Bandjeez.

Album Davida Stypky a Bandjeez mě zasáhlo a udělalo mi velkou radost.

Možná mě někdo nařkne z toho, že nic nekritizuji a že jsem  tedy jen mrzký pochlebovač, ale vězte , že bych to Davidovi rád  „natřel“. Jenže David Stypka a Banjeez mi od prvního tónu vysekli všechny zbraně z ruky a já můžu jen bezmocně, ale přesto velmi rád smeknout. Určitě bude někdy další album. Pak jim to ukážu. Nemůžou být pořád tak dobří….